Podstata fungování klastrů není snadnou otázkou, protože po mnoho let byla právě konkurence základem pro plánování a zavádění strategie podniků. V dnešní době podniky potřebují změnu od dosavadního přístupu, založeného na konkurenceschopnosti, k přístupu opírajícímu se o rozumnou spolupráci.
Dosažení konkurenční převahy v současném světě byznysu vyžaduje od podnikatelů rychlou adaptaci na změny, ke kterým dochází ve stále více dynamickém prostředí. Identifikace a využití příležitostí objevujících se na trhu vyžaduje diversifikované zdroje a kompetence. Inovativní nápady nebo moderní technologie jsou uváděny do života na úrovni podniků. Takováto činnost je velmi výnosná, ale je s ní také spojeno velké riziko. Nebezpečí se hlavně týká nepřijetí produktu či technologie na trhu, což může mezi jiným vyplývat z příliš vysoké prodejní ceny.
Dosažení velké pružnosti, při zachování příslušného poměru mezi náklady a výnosy z činnosti, je možné především konsolidací úsilí několika hospodářských subjektů. Trend spojený s přechodem od soutěže ke spolupráci byl ve světě zřetelně patrný v posledním desetiletí. V současnosti jsou zahajovány iniciativy v tomto směru také v Polsku. Jednou z nich je Klastr Inovativních Technologií ve Výrobě.
„Již po několik let popularita problematiky klastrů v Polsku dynamicky roste. Klastry se staly vlajkovým symbolem unijních programů, plánů národních i regionálních ekonomik a též konkrétní výzvou pro podniky. Podstata fungování klastrů však není snadnou otázkou, neboť po 50 let byla právě konkurence základem strategického myšlení, plánování a zavádění strategií. Společně se strategickým myšlením založeným na vytváření konkurenční převahy podniky nedosahovaly nic víc než inkrementální nárůst a nikoliv základní hodnotu inovace. Podniky potřebují přejít od konvenčního přístupu opírajícího se o konkurenceschopnost výrobků k přístupu inovativnímu, opírajícímu se o vytváření hodnoty založené na spolupráci."
[dr inż. Lilla Knop, „Šance a limity rozvoje technologických klastrů v Polsku"]